Výcvik koně
Je ověřeno, že nejlepších výsledků při
výcviku koně se dosáhne pozvolnou, ale za to včasnou přípravou. Laskavý
přístup, láskyplné zacházení, péče… To vše se kladně projeví na každém dospělém
jedinci a nejen v chovu koní. Se správným přístupem k hříběti bude z vašeho
několikatunového hřebce milý společník, který vám svou lásku bude oplácet
nezapomenutelnými zážitky.
Jakmile si hříbě přivykne na matku, je dobré,
aby si přivyklo i na svého ošetřovatele a to jak při každodenním krmení a
úklidu, ale také na jeho přítomnost, hlas, pohyby a jednání. Abyste získali
jeho důvěru je třeba s ním zacházet klidně a laskavě, hovořit k němu tiše,
hladit ho, čistit mu srst měkkým kartáčem a v žádném případě nešetřit chválením
nebo odměnou. Je také dobré hříbě od útlého věku přivykat na ohlávku. Nejlepším
a nejméně násilným způsobem jak mladému koni nasadit ohlávku, je za pomoci jeho
oblíbené pochoutky, kterou když za ohlávkou uvidí, tak se zpravidla za ni
natáhne a v tom okamžiku má ohlávku na hlavě a vlastně si ji nasadil sám. Když
si na ni postupem času přivykne je dobré ho s ní provádět, aby se naučil nechat
se za ni vodit bez odporu a vzpírání. Od dvou let můžeme koně pozvolna
seznamovat s lonžováním. Na lonži se mladý kůň seznamuje se spoustou pomůcek,
které jsou zapotřebí k ježdění a výcviku. Pozvolna si přivyká na podbřišník,
sedlo či udidlo. Od tří let můžeme koně pomalu připravovat na váhu neseného
jezdce, ale s touto přípravou můžeme začít už dříve a to bez jakýchkoliv
pomůcek. Stačí, když se mu v přestávkách budeme opírat o hřbet, čímž ho
navykneme na pocit tlaku v místě, kde v budoucnu ponese jezdce. Jak jsme se již
jednou zmínili, všechen přístup musí být velmi přátelský, ale důrazný jelikož
mladý kůň považuje člověka za jednoho člena stáda a zkouší, co všechno si může
dovolit. Dalším dobrým krokem jak připravit mladé hříbě na budoucí ježdění pod
sedlem je tzv. vedení na ruce. S prováděním mladého koně začínáme již od útlého
věku a to zpočátku vodíme hříbě v ohlávce za klisnou třeba jen ve výběhu a
později i ve volné přírodě. Poté, co hříbě zvládne vedení za klisnou, začínáme
s voděním hříběte po boku klisny, poté před klisnou a nakonec ve velké
vzdálenosti před ní. Hříbě vedeme stejně jako dospělého koně a to na jeho levé
straně u předních končetin. Mladý kůň je stejně zvědavý jako každý novorozenec,
ať už jde o koně nebo člověka. Na procházkách se hříbě začne zvědavě seznamovat
se vším, co ho bude obklopovat a čím víc bude prozkoumávat prostředí, ve kterém
se bude pohybovat a závislost na matce se bude postupem času pomalu vytrácet.
Procházky se však stanou i fyzickou přípravou. Jelikož se hříbě začne pohybovat
po nerovném terénu v přírodě, naučí se koordinovat svalové ústrojí a tím i
udržení rovnováhy.
Začátek výcviku
Výcvik začneme provádět na klidném a
ohrazeném místě a to lonžováním. Lonžováním je rozuměno výcvik a vedení koně v
kruhu pomocí dlouhé opratě (lonže),
která je dlouhá
Prvním krokem v přípravě na sedlo je dobré
upnout koni kolem hrudi široký obřišník, čímž si přivykne na svíravý pocit
utaženého postroje. Druhým krokem je přidání náznaku sedla, které ze začátku
nahradí obyčejná sedlová podložka. Jako v každé, tak i v této fázi výcviku
nesmíme opomenout na pochvaly a pamlsky. Není od věci mladého a zvědavého koně
s jezdeckými pomůckami seznámit. Je dobré mu umožnit očichat a prohlédnou si
sedlo a teprve poté mu ho opatrně nasadit na hřbet a pozvolna utahovat. Poté co
si na sedlo zvykne ve všech chodech, opatříme ho druhou nezbytnou součástí a to
uzdečkou s udidlem. Aby kůň přijal udidlo bez násilí, je dobré namočit udidlo
např. do ovesné kaše.
Poté, co si mladý kůň přivykne na všechny
tyto nezbytné součásti potřebné k ježdění, následuje tzv. obsedání, což je
první nasednutí člověka na hřbet koně. Abyste se vyhnuli nepříjemnostem (pádu a následnému zranění), jelikož je to pro koně něco neznámého
a nepřirozeného a kůň se začne vzpínat, vyhazovat a skákat, je dobré těmto
reakcím předcházet a to připravením na budoucí zátěž, např. připevněním menšího
nákladu, což může být např. balík sena. Až bude zvládat nést tuto zátěž bez
jakéhokoliv vzpínání, můžete provést druhý krok. Přímý kontakt jezdce a koně a
to tak, že se na něj nejprve položíte břichem. Existuje však i teorie, která
tvrdí, že nejlepší jak přivyknout koně na jezdce je, když si nasednete na
neosedlaného koně. Pro koně je příjemnější, když ucítí na zádech teplé a měkké
lidské tělo než tvrdé sedlo. Avšak za jakýchkoliv okolností se jezdec, který se
vyhoupl na hřbet koně, nesmí nechat shodit. Kůň by tím zjistil, že se této
nepřirozené zátěže dá zbavit a začne to zneužívat.
Poté, co mladý kůň začne dobře snášet jezdce,
je vhodné vyjet do volného terénu. Nejlepší je to v doprovodu staršího a
zkušenějšího koně tzv. učitele. Mladý kůň se na takovéto vyjížďce učí pohybovat
po nerovném terénu, vyvažovat zátěž na hřbetě, přizpůsobovat pohyb a chod podle
jezdcových pobídek holeněmi, otěžemi a hlasem. Ze začátku výcviku musí být
hlasové povely velmi výrazné a dobře rozlišitelné, nesmějí splývat. Je nutné,
aby koně tento výcvik bavil a měl z něj radost. Je také dobré, zhruba po
tříměsíčním výcviku, na nějaký ten čas vypustit a nechat koni volný pohyb ve
výběhu. Poté se kůň do výcviku vrátí s velkou chutí.
Odměna – nezbytná
součást výcviku
Chcete-li dosáhnout dobrých výsledků při
výcviku, tak bez odměny to v žádném případě nepůjde. Bude-li kůň něco dělat a
vy mu poté za to dáte nějakou tu laskominu, tak velmi brzy pochopí, že dělá
něco co je správně a učení se tím velice urychlí.
Jednou z mnoha odměn může být pro koně např.
i podrbání v hřívě. Koně si ve stádu projevují jakési blízké přátelství tím, že
si jemně ohryzávají krk, což je pro ně velmi příjemné. Pro jiné bude zase odměnou,
pokud je podrbete zepředu na hlavě. Avšak žádného koně nepotěšíte tím, když ho
silně plácnete po zadku či plecích. Opakem je jemné poplácání nejlépe spojené s
klidným a přátelským promlouváním na koně. Poté poměrně rychle pochopí, že se
jedná o odměnu.
Další formou odměny mohou být sladkosti či
suchý chléb. Kůň pomocí pamlsku opět velmi rychle pochopí, že jeho chování či
reakce jsou dobré, a že jste s jeho chováním spokojeni. Avšak na druhou stranu
nic se nemá přehánět a nesmíme dopustit, aby tato forma odměny zašla příliš
daleko a kůň začal žebrat. Poté je nutno odměnu v podobě sladkostí rázně
omezit.
Jistou formou odměny je i např. odpočinek. Po
těžké práci, např. v lese nebo po vysilujícím tréninku je odpočinek pro koně
tou největší odměnou. Nesmíme však opomenout ani odměnu slovní. Je dobré ke
každé odměně připojit např. slovo hodný. Kůň si to bude později spojovat s tím,
že je to něco dobrého, a že dělá něco správně.