Jednorožci a pegasi
A
teď trochu mystiky, aby jste se tady nenudili ;-).
Krásní,
bílí pegasi se často prohánějí po tichých, zarostlých lukách, po modrém,
bezmračném nebi a nad mořskými hladinami. Každému se zatají dech, když vidí,
jak letí strmě k zemi a potom ladně vzlétnou k obloze. Černí pegasi dělají to
samé. Ale v noci a potají. Jsou krásní, majestátní a rychlí jako vítr, ale
plaší a nezkrotní, že se to ani napsat nedá. Když jsou k nim lidé vstřícní a
laskaví, mohou k nim přijít sami od sebe a pomáhat jim. Proto je nechte být, nenechte
vyhubit i ty poslední a oni vás vezmou pod ochranu svých dlouhých, opeřených
křídel a s láskou na vás budou shlížet a chránit vás. Jednorožci žili a žijí
odjakživa. Občas mezi stromy zahlédnete hřívu, a když máte skutečně velké
štěstí, můžete je zastihnout i ve stádě.
Velmi vzácný druh
jsou černí pegasi. Málo spatřitelní, nebezpeční, lákaví a přesto tak tajemní. Vidět
je můžete i ve dne, častěji však v noci na úpatí hor. Nepřibližujte se k nim! Jsou
velmi agresivní, když se cítí v ohrožení. Milují mlhu, lehkou, horskou mlhu, jenž
halí vše do neproniknutelného hávu tajemna a zapomnění a také temné lesy, ve
kterých získali svou černou barvu. Ne vždy však musí být nutně zlí. Bývají
moudří a kdo s nimi kdy mohl promluvit, třeba jen s pomocí snů, ten si s
sebou ponese vzpomínku na celý život.
Jednorožec
Srst je bílá jako pěna,
od kopyt drobné jiskry srší.
Od skal se šíří řehtání ozvěna,
do toho jemný deštík prší.
Z čela mu zlatý růžek kouká,
hříva mu do větru vlaje.
Oslní člověka i brouka
a nemá stání ani stáje.
A ten kdo někdy uvidí,
stát ho na bílé nožce,
hned každý mu to závidí,
že viděl jednorožce.