Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jednorožci a pegasi

 

A teď trochu mystiky, aby jste se tady nenudili ;-).

 

Krásní, bílí pegasi se často prohánějí po tichých, zarostlých lukách, po modrém, bezmračném nebi a nad mořskými hladinami. Každému se zatají dech, když vidí, jak letí strmě k zemi a potom ladně vzlétnou k obloze. Černí pegasi dělají to samé. Ale v noci a potají. Jsou krásní, majestátní a rychlí jako vítr, ale plaší a nezkrotní, že se to ani napsat nedá. Když jsou k nim lidé vstřícní a laskaví, mohou k nim přijít sami od sebe a pomáhat jim. Proto je nechte být, nenechte vyhubit i ty poslední a oni vás vezmou pod ochranu svých dlouhých, opeřených křídel a s láskou na vás budou shlížet a chránit vás. Jednorožci žili a žijí odjakživa. Občas mezi stromy zahlédnete hřívu, a když máte skutečně velké štěstí, můžete je zastihnout i ve stádě.

Velmi vzácný druh jsou černí pegasi. Málo spatřitelní, nebezpeční, lákaví a přesto tak tajemní. Vidět je můžete i ve dne, častěji však v noci na úpatí hor. Nepřibližujte se k nim! Jsou velmi agresivní, když se cítí v ohrožení. Milují mlhu, lehkou, horskou mlhu, jenž halí vše do neproniknutelného hávu tajemna a zapomnění a také temné lesy, ve kterých získali svou černou barvu. Ne vždy však musí být nutně zlí. Bývají moudří a kdo s nimi kdy mohl promluvit, třeba jen s pomocí snů, ten si s sebou ponese vzpomínku na celý život.

 

Jednorožec

Srst je bílá jako pěna,

od kopyt drobné jiskry srší.

Od skal se šíří řehtání ozvěna,

do toho jemný deštík prší.

Z čela mu zlatý růžek kouká,

hříva mu do větru vlaje.

Oslní člověka i brouka

a nemá stání ani stáje.

A ten kdo někdy uvidí,

stát ho na bílé nožce,

hned každý mu to závidí,

že viděl jednorožce.

 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář