Péče o koně
Ještě dříve než si pořídíme
koně, musíme věnovat velkou pozornost výstavbě a vybavení stáje. Stáj by měla
být postavena pokud možno na suchém, vyvýšeném místě a užitkový prostor na
jednoho koně by měl činit
Taky
by tu měl být prostor na seno a slámu, místnost pro oves a další součásti
potravy a místnost pro výstroj – tj. sedlovna a postrojovna. Tyto dvě místnosti
by měly být dobře větratelné a každý kůň by v nich měl mít svůj věšák se jmenovkou.
Ve větších stájích musí být šatna a sprcha pro jezdce, umývárna pro mytí koní,
aby jim bylo možno omýt ocas a kopyta a v létě celého koně teplou vodou.
Stáje mohou být vybaveny
boxy, stáními nebo můžeme zvolit volný způsob ustájení.
Volné stáje
· slouží k ustájení plemenných klisen (jalových,
březích i se sajícími hříbaty) a jednotlivých ročníků hříbat. Koně se pohybují
volně a uvazují se jen v době krmení. Žlaby jsou zabudovány podél dlouhých stěn
a objemná suchá píce se klade na podestýlku do řady uprostřed stáje.
Stání
· slouží převážně pro užitkové koně. Je méně
komfortní, neboť koně jsou uvázáni za ohlávku vazáky ke žlabu. Jednotlivá stání
jsou od sebe oddělena dřevěnými nebo kovovými přívorami (na
konci mají řetízky na zavěšení) nebo plnými stěnami. Šířka jednoho stání je 150
–
Boxy
· slouží k ustájení plemenných hřebců, klisen
se hříbaty, pro porod, dostihové a sportovní koně. Minimální
plocha boxu by měla být 3 x
· podlaha nesmí být kluzká, musí být postavena
z trvanlivého materiálu (např. dřevěné kostky zapuštěné do hlíny nebo „zvonivky“,
tedy speciální "zoubkované cihly"). Musí být propustná a musí mít
sklon asi
· žlab (dřevěný, z umělé hmoty nebo kamenný) by měl
být ve výšce asi 80 –
· dveře do boxu se musí
otvírat dokořán směrem do chodby nebo mohou být posuvné na kolejích.
Nejpraktičtější je stáj s chodbou na píci a hnůj uprostřed a s boxy po obou
stranách. Chodba musí být široká 3 –
Uvazování hříbat
Koně uvazujeme zpravidla až
po odstavu. Hříbata musí být zvyklá na ohlávku. Nejlépe je začít uvazovat až
jsou hříbata zklidněna po odstavení od matky, aby nedocházelo k dalším násilným
stresům hříběte. Uvazování je nejlepší při krmení na krátkou dobu. Je-li
uvázáno déle, zpravidla je neklidné a hrabe. Ale časem si zvykne a uklidní se.
Pokud se setkáme s koněm, který se "trhá", je lepší tyto koně
neuvazovat. Je to důsledek zpravidla z leknutí, špatného zacházení nebo vadou
charakteru.
Úklid ve stáji
Stání je zapotřebí čistit
každý den. K usnadnění práce je dobré mít úplnou soustavu stájových pomůcek.
Nejzákladnější je dobře vyvážené kolečko, lopata, podávky a vidle se čtyřmi
hroty a koště.
Při
čištění odstraníme znečištěné stelivo, které putuje na hnojiště, podlahu
důkladně očistíme a nasteleme čistou podestýlku. Podestýlka je velmi důležitá.
Musí být dost hluboká, aby si kůň mohl
lehnout bez nebezpečí, že se odře při kontaktu se zemí. Podestýlka může být
např. pšeničná sláma nebo hobliny. Aby jsme ušetřili čas, je možné využívat
metodu hluboké podestýlky.
Čištění koní
Účelem čištění je odstranit z
povrchu těla nečistoty a šupinky odumřelé kůže – lupy, které mohou ucpávat
kožní póry, čímž je omezeno pocení a dýchání. Dále jím odstraňujeme cizopasníky
– vši, svrab a zároveň provádíme masáž.
K čištění potřebujeme slaměné
věchty, žíněné kartáče, bavlněné utěrky, mycí houbičky, kovové hřbílko na
čištění kartáčů, gumové hřbílko na slepená místa, kovové škrabky na kopyta,
rýžák a hřeben.
Čištění provádíme nejméně
dvakrát denně – ráno a večer. Nikdy nečistíme koně při krmení. Jednak, aby jsme
koně nerušili, ale hlavně, abychom neznečistili krmivo.
Čistit začínáme měkkým
gumovým hřbílkem krouživými pohyby, abychom odstranili hrubou nečistotu. Potom
žíněným kartáčem čistíme koně tak, že začínáme od hlavy směrem k zádi dlouhými
tahy a vždy po třetím tahu kartáč otřeme o hřbílko. Prach ze hřbílka
vyklepáváme mimo stání, nejlépe na navlhčené prkýnko nebo do bedničky s vlhkou
rašelinou. Nejvhodnější by bylo čistit koně venku, aby prach zůstával mimo stáj.
Tahy provádíme vždy po směru růstu srsti. Hřívu a ocas rozčesáváme po pramenech
hrubým rýžovým kartáčem. Oči a nozdry otřeme vlhkou houbou. U klisen je vhodné
při každém čištění omýt ochod. Nakonec koně otřeme hadrem.
Kopyta čistíme škrabkou
(kovový háček a tupým koncem), vždy také před jízdou a po jízdě. Chceme-li koni
zvednout nohu, postavíme se vedle něj tváří dozadu, poklepáváme ho na lopatku
(při zvedání přední nohy), na zádi (při zvedání zadní nohy), posouváme ruku po
noze do spěnky, za ni pak uchopíme a opakujeme slovo "nohu" a
končetinu zvedáme. Řádně odstraníme nečistoty z vnitřní strany kopyta a
vyčistíme střelku. Je dobré kopyta natírat buď speciálním přípravkem Cornosan
nebo rybím tukem.
Po jízdě nesmíme zapomenout
koně vyvěchtovat pod sedlem nebo podle potřeby toto místo omýt houbou. Šlachy
chladíme, omýváme a vytíráme do sucha, čímž zamezíme jejich nepříjemnému onemocnění
– podlomu. Při práci můžeme nohy chránit bandážemi, kamašemi nebo zvony.
Přeprava
Koně můžeme přepravovat z
různých důvodů (na dostihy, závody, při koupi, klisnu k připouštění, z
veterinárních důvodů,…). Přepravovat můžeme autem, vagónem, lodí nebo letadlem.
Při přepravě autem uvazujeme menší počet koní hlavami ve směru jízdy. Při
větším počtu pak kolmo na směr jízdy, hlavami na levou stranu.
Ne každý kůň však transport snáší. Proto si mají koně zvykat už od mládí na
přepravu a zvuk auta. Mladé koně vodíme za koněm starším, zkušeným buď z
přírodní rampy, nebo rampy přímo z auta. Z počátku jsou nedůvěřiví, nejsou-li
ochotni spolupracovat nenutíme je násilím, ale pozvolna je přivykáme novému
prostředí. Hlavně nesmíme koni zavazovat oči nebo ho do auta zahánět bičem. To
by mohlo špatně skončit. Po nenásilném přístupu si na přepravu zvyknou. Pokud
koně odmítají poslušnost, je to buď špatným zacházením, nebo charakterem,
setkáme se s tím hlavně u koní se špatným zážitkem (zranění, špatné
prostředí,...) nebo u koní starších, kteří si na přepravu těžko zvykají.
Při přepravě musíme koně vždy
chránit před případným poraněním. Na všechny čtyři nohy se nasouvají plstěné a
kožené chrániče, které sahají od patní kosti až ke kopytu, tím je chráněna
korunka. Nemáme-li chrániče, můžeme použít obyčejné bandáže. Nohy ovineme
jemnou houní a obandážujeme je, dodatečně pak přiložíme kamaše. Spěnkové klouby
a předloktí je rovněž možno chránit speciálními koženými nebo plstěnými
chrániči. Nesmíme taky zapomenout chránit kořen ocasu. Kůň, který se v autě
opírá o stěnu přepážky, si může do krve odřít ocas u kořene, ten pak nesmírně
dlouho odrůstá. Ocas je možno obandážovat (asi v jedné třtině délky ocasu od
kořene), není to však bezpečné vzhledem k tomu, že kořen ocasu je silně
prokrvený a sevřeme-li ho moc silně, kůň může přijít o ocas kvůli nedokrvení.
Jsou známy případy, kdy ocas po dlouhotrvající přepravě odpadl kvůli silně
zatažené bandáži. Nejvhodnější hotová ochrana ocasu je proto pokrývka ze
silného materiálu, která je zajištěna před spadnutím seřiditelným páskem kolem
krku. Ohlávka musí být měkká a silná, nesmí dřít tlamu. Za ušima, na týlu a na
nosu ji můžeme obšít kožešinou. Můžeme také použít speciální přepravní ohlávku.