Alča + Randy = Super dvojka :)

Monty Roberts 

Průvodce metodou Montyho Robertse

Robertsovu metodu NAPOJENÍ můžete úspěšně praktikovat, pokud jste sami vnitřně přesvědčeni, že to udělat dokážete, a pokud nemáte z koní strach. Na samém počátku bych byl rád, abyste odhodili veškeré předsudky a předem utvořené představy, které jste si o iniciaci mladých koní vytvořili. Chci však, abyste si podrželi zkušenosti, jež vás naučily nebát se jich, a také svou schopnost bezpečně a účelně se v jejich blízkosti pohybovat. Stále mějte na paměti myšlenku, že kůň nedokáže jednat podle, že cokoli udělá, udělá to s nejvyšší pravděpodobností pod vaším vlivem. Zejména to platí o mladých neiniciovaných koních. Učit dokážeme koně jakožto jezdci jen velice málo. Můžeme však udělat jedno -vytvořit podmínky, v nichž se může učit on sám. Myslím, že s lidmi je to víceméně stejné. I lidský žák, jemuž se vědomosti do hlavy vtloukají, se naučí jen málo, dokáže jich však vstřebat spoustu, jakmile vůle k učení vyjde z něho samého.


ČINY JSOU ZVUČNĚJŠÍ SLOV

Tohle rčení užíváme my lidé často. Obecně vzato se jím však nijak úspěšně neřídíme. Kůň má jazyk velice předpověditelný, zřetelný a účelný. Neuvěřitelná je na jeho řeči okolnost, že zvířata nepotřebují tlumočníky. Jazykem "equus" se dorozumí všichni koně na světě. Oč zarážející pak je, že my, lidé, tvorové s nejdokonalejšími mozky na této planetě, se často při vzájemné komunikaci bez cizí pomoci neobejdeme.

Stejně jako u každé jiné formy komunikace je k tomu, abychom jazyk "equus" ovládli, třeba jistého úsilí. Odmítneme-li věřit, že je kůň s to plynně komunikovat, je možné ho s jistou efektivitou vycvičit, způsobíme-li mu bolest. Pokud však v jeho schopnost komunikace věříme, pak mu musíme přiznat i to, že vládne schopností vytvořit si vůči nám odpor, jestliže ho podrobujeme drezůře bolestí. Zamyslete se na chvíli, jak byste se cítili vy sami, kdyby vám hned první den školy protáhl učitel ústy nebo nosem řetěz, zatáhl za něj, a kdybyste se pokoušeli utéct, vzal by na vás bič. Jaký byste k němu asi měli vztah a jak byste pak nahlíželi na školu samotnou?

Říkám vám, že podle mého bude kůň, ač nemá mozek natolik složitý, jako je mozek lidský, reagovat do jisté míry totožně. Smyslem mé metody je vytvořit vztah založený na důvěře a odpovědnosti, vztah, díky němuž se kůň touží na vás NAPOJIT, stát se součástí týmu, hrát za tytéž barvy. Mám za to, že většina konvenčně "zkrocených" koní si k lidem, pro něž pracuje, vy tváří vztah, jenž je vztahem dvou protivníků, a i když jsou tito koně svolní podat výkon, činí tak jen zdráhavě a neochotně.

První pravidlo této metody při iniciaci mladého koně říká: ŽÁDNOU BOLEST. Nebudeme koně bít, kopat, trhat jím, tahat ho, svazovat ani omezovat. Pokud jsme k nějakému omezení přinuceni, chceme, aby to bylo omezení co nejmírnější, a dbáme na to, abychom jím v koni nevzbudili pocit, že něco musí. Takový pocit chceme z prostředí, jež vytváříme, zcela vyloučit. Můžeme mu dát na srozuměnou, že bychom byli raději, kdyby to, co po něm žádáme, udělal, nevnucujeme mu však, že to udělat musí. Pokud nějaké zábrany užijete, měli byste jí užít takovým způsobem, aby koně k tomu, aby s vámi zůstal, podněcovala, avšak nevynucovala si to.

Kůň je přímo prototypem prchajícího zvířete. Vstoupí-li do vztahu jakýkoli tlak či napětí, téměř vždy zvou raději útěk než zápas. Právě to jsem měl na zřeteli, když jsem poznával jev, jenž má své místo u většiny živočichů na téhle zemi. "Útok a ústup" se zřetelně projevuje ve vztazích zvířete k zvířeti, jak uvnitř druhu, tak mezi jednotlivými druhy, i ve vztazích člověka k člověku. My všichni k něčemu takovému saháme den co den, když vyvoláme nějakou situaci a pak odstoupíme, abychom viděli, jakého jsme dosáhli účinku. Očividné je to v osobních i obchodních vztazích. Příkladem je čtrnáctiletý kluk, který právě přišel na střední školu. Ve třídě ho přitahuje nějaká dívka a on ji neustále pronásleduje. Dívka se dá slyšet, že ho nemůže vystát, a odkráčí. Hoch si nedá říct a sledovat ji nepřestane, většinou to trvá šedesát dní, a pak to vzdá. Brzy nato si povšimneme, že se pro změnu dívka začne vyskytovat tam, kde je on, a že o něho projevuje zájem. A právě tento jev budeme studovat a rozvíjet.

Přejděme ale k iniciaci mladého koně (termín "kroceni" nepoužívám nikdy) v praxi. Naším záměrem je přivést zvíře k tomu, aby bez jakýchkoli traumat přijalo sedlo, uzdečku a jezdce. Při ukázkách, které předvádím, si vezmu mladého koně, který dosud neměl sedlo ani uzdu a na němž se ještě nejezdilo, a pokouším se ho přivést k tomu, aby to vše přibližně za třicet minut akceptoval. Pokud dělám takovou ukázku s koněm, který už předtím uzdu měl, bude divák možná skeptický a bude se domnívat, že už byl navyklý na víc než jen na uzdu. Nechám-li stranou ukázky, nejlepší je dopřát mladému zvířeti několik dní, aby si na udidlo a na jistou míru komunikace prostřednictvím lonžovacích opratí a koňské nejprve navyklo, než přistupovat k iniciační proceduře přímo.


NÁSLEDUJE SOUPIS CÍLŮ, NA NĚŽ SE INICIAČNÍ PROCEDURA ZAMĚŘUJE

1. Napojení

2. Následováni

3. Zranitelné oblasti

4. Zvedání nohy

5. Sedlová podložka

6. Sedlo

7. Uzda

8. Lonžovací opratě

9. Jezdec

10. Plný kruh vpravo

11. Jeden krok zpátky

12. Plný kruh vlevo

13. Jeden krok zpátky



SOUPIS POMŮCEK

2 lonžovací opratě (po 10 metrech)

1 stíhlové udidlo, kompletně vybavené

1 sedlo (podle vaší volby)

1 sedlová podložka (dečka)

1 třmenový řemen

1 ohlávka na koni


Na své farmě používám kruhovou ohradu. Není to sice absolutně nezbytné, ale práci to určitě usnadňuje. Ohrada má v průměru šestnáct metrů, pevné obvodové stěny a je zastřešená. Podlahu pokrývá zhruba pěticentimetrová vrstva písku. Koně jsem ovšem inicioval i ve volné přírodě, bez plotů a ohrad, a abych lépe zvládal vzdálenosti, jezdil jsem při tom na přiježděném koni. Lze použít i čtvercové ohrady, mnohem lepší je však rohy vykrýt. Průměr šestnácti metrů je podle mého názoru optimální pro středně veliké koně. Dobrý podkladový materiál na podlaze je důležitý pro bezpečnost koní i lidí.

Přiveďte do ohrady koně s nasazenou ohlávkou a mějte u sebe dlouhou lonži, nejlépe asi devět metrů dlouhý lehký popruh. Stůjte poblíž středu ohrady a představte se koni tím, že mu dlaní budete třít čelo (nepoplácávat!), i když jste se seznámili už dřív. Nyní odstupte a poodejděte koni k zádi, držte se mimo možný dosah kopajících kopyt. Až se dostanete za něj, nebo až se dá na útěk, podle toho, co se stane dřív, švihněte mu popruhem směrem k zádi. Popruh na něj dopadnout může, NEBIJTE ho však. V té chvíli se skoro všichni mladí koně dají na útěk a poběží dál kolem ohrady. Kůň ustupuje, takže vy musíte útočit. Neustále na něj tlačte, odhánějte ho. Popruhem házejte asi dvakrát zajeden oběh, nebo tolikrát, jak jen to váš objekt udrží na ústupu. Musíte se chovat agresivně, nesmíte polevit: pohledem se mu zavrtávejte do očí a osu ramen natáčejte tak, aby byla v pravém úhlu k jeho hlavě. Jak jen to bude možné, postupujte neustále vpřed, držte se však z dosahu kopyt. Měli byste se snažit přimět koně, aby kolem ohrady pětkrát či šestkrát oběhl cvalem, nejprve jedním směrem, pak opačným, a znovu, s tím rozdílem, že běží-li kůň opačným směrem, připravujete ho už na to, aby vyslal znamení, že by rád celou tu věc ukončil. Pozor dávejte zejména na ucho na vnitřní straně. Jeho pohyby se budou zpomalovat nebo úplně ustanou, kdežto druhé ucho, blíže ke stěně ohrady, zůstane v pohybu neustále, aby sledovalo okolí. Hlava se začne sklánět, ušima k vnitřní, nosem k vnější straně, a šíje se mírně ohne, aby se hlava vyklonila blíž ke středu kruhu. Pravděpodobně bude žvýkat a olizovat se a vyplazovat při tom jazyk. Nakonec by měl natáhnout krk a sklonit hlavu nízko k zemi. Tím uchem vám vyjadřuje respekt. Týž význam má to, že se k vám přiblíží. Když se olizuje a žvýká, jako by říkal: "Jsem zvíře, které utíká, a teď navíc žeru, takže tě nemůžu ohrozit." Skloněná hlava znamená: "Kdybychom si mohli udělat schůzi a znovu to probrat, nechal bych tě, abys té schůzi předsedal."

Smysl pro tuto komunikaci se vám vytříbí nabytými zkušenostmi, nicméně jakmile uvidíte koně v tomto stadiu, bude to znamenat, že vás žádá, abyste na něj dál netlačili, už ho neodháněli. Chce už skončit a zastavit se. V této chvíli smotejte popruh a začněte se chovat submisivně... sklopte zrak. Nedívejte se mu do očí. Osu ramen natočte do pětačtyřicetistupňového úhlu. Tím ho zvete, aby k vám přišel, nebo alespoň aby se zastavil a přestal ustupovat. Jestliže k vám přijde, je to skvělé! Jestliže se zastaví a natočí se proti vám, ale nepohne se vpřed, potom se vy přibližujte k němu, postupujte k němu však v obloucích nebo půlkruzích, nikoli přímo. Pokud od vás odejde, znovu ho odežeňte, ať ještě párkrát oběhne ohradu. Pak celý proces opakujte.

Když se budete přibližovat, natáčejte se tak, abyste osou ramen mířili kolmo k jeho tělu a většinou mu ukazovali záda. Měl by sám o své vůli vykročit směrem k vám a nosem se vám natáhnout k rameni. To je NAPOJENI.

Až mu budete moci přistoupit k hlavě, důkladně ho pohlaďte mezi očima a pak odcházejte, opisujte při tom pohybu kruh. Rád začínám zatáčet doprava, kruh, po němž se pohybuji, má v průměru zhruba tři metry. Až opíšete pravý kruh, točte se doleva a několikrát akci opakujte. Měl by jít za vámi nebo alespoň udržovat hlavu natočenou vaším směrem. Pokud tak nečiní, octnete se mu za zádí a odeženete ho znovu do práce. Držte se z dosahu kopyt. Tímto způsobem byste měli dosáhnout NAPOJENI a NÁSLEDOVÁNÍ.

Jakmile je zřejmé, že kůň NÁSLEDUJE, měli byste být s to přivést ho takto doprostřed ohrady, kde zůstane pokojně stát, abyste mohli přistoupit k dalšímu kroku, jímž je vstup do jeho zranitelných zón. Začněte na přivrácené straně, oběma rukama ho masírujte na šíji, v kohoutku, na hřbetě, na bocích, ve slabinách. Totéž udělejte i na odvrácené straně a budete připraveni zvednout mu nohy. Nohy zvedejte jednu po druhé běžným bezpečným postupem.

Jakmile jste dovršili předchozí kroky, je čas přinést do ohrady zbývající výstroj a položit ji na zem poblíž středu. Dopřejte koni čas, aby si ty věci prohlédl, a několikrát mezi ním a výstrojí sem a tam přecházejte, dokud kůň nepřestane věci zkoumat a nevykročí raději za vámi. Jakmile jste upoutali jeho pozornost, připevněte k ohlávce jednu z lonžovacích opratí a položte si ji přes levou paži asi metr od příchytky. Zvedněte sedlovou podložku a jemně mu ji položte na hřbet, nejprve dopředu ke kohoutku a pak ji nechejte sklouznout na místo. Kdyby kůň odešel, netrestejte ho, jen mu povolte lonži, přimějte ho k NAPOJENÍ a postup znovu opakujte (něco takového jich však udělá jen málo). Jakmile je podložka na místě, vezměte sedlo se třmeny vytaženými vzhůru a s podbřišníkem přes posedlí. Otřete se koni tělem po straně šíje až k rameni. Sedlo vám spočívá na pravém stehně. Jemně mu umístěte sedlo na hřbet, projděte mu kolem hlavy a pohlaďte ho na pravé straně. Zvolna spusťte podbřišník a plynule, bez zadrhávání ho zajistěte tak, aby dosahoval přibližně doprostřed nártního kloubu, hladce přejděte zpátky na levou stranu a cestou kolem hlavy koně pohlaďte. Stůjte poblíž. Přední nohy, podbřišník zvedněte a položte přední zápřezku k přední zápince a pevně ji utáhněte. Pozorujte při tom koně, abyste podbřišník neutáhli příliš těsně, zajistit ho však musíte dostatečně pevně, aby se neprotáčel, kdyby se kůň vzpínal. Pak upněte zadní zápřezku k zadní zápince a utáhněte ji těsněji než zápřezku přední. Vraťte se k přední zápřezce a obě je slaďte. Odepněte lonžku a opatrně ustupte, lonži držte v ruce a pozadu od koně odcházejte. Postupujte raději k zadním partiím koně, držte se mimo dosah kopyt, pomocí lonže koně odežeňte a dávejte pozor, abyste ho nevyzývali k napojení i k vyhazování zároveň.

ZACHOVÁVEJTE KLID

Kůň musí mít za to, že on je jediný, komu tohle sedlo dělá starosti, jinak bude mít silnější sklon vyhazovat. Pozorujte ho, čekejte na signál, že se k vám chce znovu NAPOJIT, dovolte mu to však až tehdy, když se sedlem poběží už klidně.

Jakmile bude zpátky u vás, nauzděte ho a otěže přichyťte k zadní části sedla nebo je bezpečně upevněte jinak. Nyní uchopte rezervní třmenový řemen a spusťte ho skrze pravý třmen, tak aby visel napůl protažený. Přejděte k levé straně, opatrně zvedněte oba konce řemenu a upevněte je skrze levý třmen. Třmeny jsou pod koněm propojeny. Uchopte oba lonžovací popruhy u konců s příchytkami a jednu z nich přehoďte přes posedlí, tak aby se příchytka právě dotýkala země na pravé straně. Pak protáhněte druhou příchytku levým třmenem (zezadu dopředu) a přichyťte ji k levému kruhu udidla. Přesuňte se nalevo a postup opakujte. Přejděte zpátky na pravou stranu. Uchopte obě lonže po straně koně a couvejte napříč mimo dosah kopyt k zádi koně. Teď už ho můžete popohnat vpřed a přehodit mu pravou otěž přes boky k lonžovacím opratím. Pokud nemáte s dlouhými lonžovacími opratěmi zkušenosti, dělejte vše zvolna. Chcete docílit drobné komunikace skrze koně, postupujte však opatrně. Bylo by moudré nejprve si tento postup značně dlouhou dobu nacvičovat na starších, zkušenějších koních, než ho uplatníte u mladého koně, který proces zažívá poprvé. Jinak byste snadno mohli koně i sebe poranit. Pokud dokážete nakládat s lonžemi zkušeně a zručně, požádejte koně, aby ohradu oběma směry obíhal cvalem a klusem. Požádejte ho, aby se pokusil dělat obraty a zastavovat. Nakonec ho zastavte, obraťte se k němu ze středu kruhu a požádejte ho, aby udělal krok vzad.

V tomto stadiu je většina koní, s nimiž. pracuji, připravena na jezdce. Můžete se rozhodnout, že ho pojedete sami, nebo si k tomu přizvat někoho dalšího, obojí je v pořádku. Přesvědčete se, že sedlo je správně usazeno a podbřišník pevně utažený, aby se sedlo nesmeklo. Pokud jste si přizvali jiného jezdce, přiveďte ho nyní dovnitř do ohrady se vším bezpečnostním vybavením. Přichyťte lonži k levému kruhu udidla. Dopřejte jezdci chvíli, aby se s koněm seznámil, pohladil ho po obou bocích a choval se k němu, jako jste to předtím dělali vy. Já pak jezdce do sedla vyzvedávám. Nejprve je žádám, aby přes sedlo jen spočinuli na břiše (s přezkou opasku na přední rozsoše sedla). Pak opatrně uvedu koně do pohybu, nejprve obejde dvakrát či třikrát kruhem doleva a poté dvakrát třikrát opačným směrem. Je-li kůň klidný a jezdce, který na něm leží snáší, zasunete jezdci levou nohu do třmenu a jezdec do sedla vsedne. Znovu koně nechejte obcházet kruhem. Je-li kůň uvolněný a sedícího jezdce bez problémů snáší, kruh postupně rozšiřujte, veďte koně blíž k obvodu ohrady, lonži opatrně odepněte a pomozte jezdci obejít kruhem celou ohradu oběma směry. Necválejte, postačí krok nebo klus. Po každém oběhu žádám jezdce, aby s koněm ustoupilo krok dozadu.

Nehrajte si na hrdinu, pokud váš kůň na jezdce dosud připraven není, počkejte s tím do druhého dne. Nezapomínejte, že ukázky, které předvádím, se musí dotáhnout v průběhu jediného setkání, jinak by diváci postup neviděli celý. To ovšem neznamená, že to tak musíte dělat i vy. Tento systém vám ušetří tolik času, že se dostanete do značného předstihu. Důležitá je kvalita vaší práce, nikoli to, jak rychle ji zvládnete. Všichni si přejeme, aby z tohoto postupu vyšel dobře vychovaný a ochotný kůň. A vy budete hodnoceni právě podle toho.

V tomto stadiu už dospějete k cíli – váš kůň přijal sedlo, uzdu i jezdce. Kůň by neměl být traumatizován a měl by o své vůli zůstávat raději s vámi než. od vás utíkat.

A pamatujte si - dopřávejte svému zvířeti volnost, NEOMEZUJTE je. Postarejte se, aby setrvávat ve vaší blízkosti bylo pro něj příjemné, a pokud chce od vás pryč, začněte s ním opět pracovat.

BEZ BOLESTI

Pokud dokážete tento postup úspěšně dovršit, pak jste mi pomohli v mé snaze

PROMĚNIT SVĚT TAK, ABY BYL PRO KONĚ PŘÍJEMNĚJŠÍM MÍSTEM.


                                                            Monty Roberts